V„Zásadách péče“ (ZP) je podle mého názoru šumavský národní správně park deklarován v II kategorii IUCN včetně cílů, jak zařazení v budoucnu obhájit.
Složité a detailní plánování, co dělat s přírodou v takto pojatém území nemá pořádný smysl a proto v této části jsou ZP v pořádku, deregulace nevede a nepovede ke zhoršení přírodních poměrů.
Na straně druhé – návštěvnické a stavební aktivity je nutné vymahatelně regulovat, protože nejvíc ohrožují podstatu národního šumavského parku.
Nadměrná návštěvnost parku (i ostatních) už delší dobu vadí, osvěta prakticky nefunguje. Jen za jeden rok, od 24.11.2017 do 23.11.2018, to bylo 2 020 000 turistů, jak plyne z monitoringu návštěvnosti parku, (www.casopis.ochranaprirody.cz číslo 2/2020), přičemž nejmenší motivací návštěvy bylo „dozvědět se něco o přírodě“. Takoví návštěvníci si nezaslouží zpřístupňování přírody.
Deklarovat nepodporování elektromobility je málo, soukromý sektor jede na peněžní zisk a na přírodní hodnoty území nehledí. Tentýž problém mají i ostatní národní parky v ČR. Nutný je vymahatelný zákaz vjezdu na chráněné území (vyjma IV. zóny) elektrokolům, elektrokoloběžkám a podobným prostředkům s elektropohonem, ale taky kolům s širokými pneumatikami do sněhu, skialpinistům, čtyřkolkám, sněžnicím a také nočních přechodů, přejezdů. Přesně z tohoto hlediska je sporné usilovat např. o otevření cesty na Modrý sloup a Luzný. K Březníku elektrokolo doveze každého a k Modrému sloupu a na Luzný po pohodlné cestě jsou to pouhé 3 km nebo 4,5 km, což zvládne i ta většina turistů, kterým vůbec nejde o to“dozvědět se něco o přírodě“. Podobné je to se snahami přenést zájem do jihovýchodní části parku, onen většinový, pohodlný turista začne dřív nebo později vymáhat infrastrukturní podporu svého pohodlí a bude snaha většině vyhovět.
Zpoplatnění vstupu se jeví jako jedno z mála možných řešení. Hledat způsoby jak zpoplatnění provádět. Postupně je nutné oddělit stezky pro pěší a cyklisty, formulace v ZP„bylo by vhodné“ nestačí.
V ZP chybí imperativ, že se stavebně neobnovují zaniklá stará sídla ve volné krajině. V minulosti např. nastala situace, že jedno vedení Správy NPŠ vydá souhlas se stavbou kde to fakticky není možné a jiné vedení téže Správy vydá na totéž nesouhlas. Smutně to dokazuje vršení absurdit od roku 2000 dodnes v kauze Zhůří u Rejštejna.
Zahrnout do ZP povinnost výkupu soukromých pozemků.
Stanovit v ZP zásadu, že záměr výstavby budov jako zázemí pro zemědělskou činnost nelze používat jako zástěrku pro koncovou uživatelskou změnu na obytnou, rekreační, ubytovací nebo jinou funkci než původně deklarovanou a schválenou. Nutná vymahatelnost nápravy v případě nedodržení původně schválených projektů ve spolupráci se stavebními úřady. Příklady nedodržených projektů: Hodan – rodinný domek, Filipova Huť; Frank – ekofarma Horská Kvilda; farma Kvilda, Vilémov; Rychecký – ekofarma Knížecí Pláně; satelit Borová Lada.
8.12.2020, odesláno na Správu NPŠ
Aktualizace č.1: Rada NPŠ neodsouhlasila návrh Zásad péče. Dokument byl odeslán na MŽP k rozhodnutí.