Rok 2015
Cestou na Balt ve dvou jsme se také krátce zastavili na konci září 2015 v Národním parku České Švýcarsko. Jak jsme ze Šumavy zasaženi diskuzemi o bezzásahovosti, okamžitě nás zaujal Havraní vrch poblíž Jetřichovic. Les zde zcela vyhořel a byl zanechán v moci přírodních sil.
Víc mi k tomu tehdy napsal Ing. Jan Drozd ze Správy parku:
Celé požářiště bylo v roce 2006 intenzivně hašeno (2 vrtulníky, 1letadlo, 56 jednotek hasičů), hasilo se týden a dohášelo ještě asi 14 dní. Ponechání v bezzásahovém režimu nemělo žádné negativní ohlasy odborné ani laické veřejnosti. Plocha celého požářiště činí 17,92 ha, celé je ve druhé zóně NP. Původní druhová skladba: Borovice lesní (65%), borovice vejmutovka (20%), smrk ztepilý (15%), okrajově vtroušené listnaté dřeviny (buk lesní, dub zimní, bříza baradavičnatá). V současné době se ploše zmlazuje hlavně borovice lesní, bříza baradavičnatá, vrba jíva a topol osika.
Plocha po požáru je i v měřítku zdejšího parku malá a i na Šumavě by zřejmě bez problémů prošla. Vývoj lesa na zmíněném vrchu trochu dokumentují vlastní fotografie.
K zajímavostem parku patří prokázaný výskyt ryse ostrovida, autochtonní smrk (vyskytující se na místě přirozeně) na dně roklí a to v nezvykle malé nadmořské výšce – kolem 300 metrů nad mořem. Roste zde habr obecný, který se v přírodě jižních Čech vůbec nevykytuje. Pozoruhodné je vzkříšení řeky Kamenice po roce 1989 s návratem vodního života včetně lososů a taky turistů, když byl ukončen atak odpadních „vod“ z papírny v České Kamenici. Mají tam ve smrčinách také kůrovce, smrčiny asanují, ale ne tak hromadně jako na Šumavě. Park ve II kategorii IUCN měl v roce 2015 vymezeno 21% první zóny a směřoval k 98%. První zóny jsou ucelené a pěkně navazují na sousední saský NP.
Rok 2022
Aktualizace textu po 20 denním požáru na území česko-švýcarského národního parku:
Na zjišťování příčin, hlednání viníků požáru jsou určitě povolanější. Po ukončení zásahu a hašení jsem vyposlechl na Radiožurnálu rozhovor s ředitelem hasičského záchranného sboru, generálporučíkem Ing. Vladimírem Vlčkem, Ph.D., MBA. Mimo jiné slibuje analýzu zásahu a tu si dohledám, bude-li učiněna. Zajímá mne totiž velmi vyhodnocení účinnosti pozemního hadicového hašení lesních požárů v členitém terénu. Vztáhnu to na Šumavu: na přímý dotaz řediteli bavorského národního parku, řekl, že cestní hasičskou síť nemají s tím, že efektivní je hašení ze vzduchu.
Dál mně zajímají možné dopady požáru na národní parky, které zabírají pouhé zlomky rozlohy ČR (1,51%) Už znovu se zpochybňuje princip bezzásahovosti i když se tato zásada zdaleka nerealizuje na celých plochách parků. Otevřít kvůli zpochybnění principu zajištění nerušného průběhu přírodních dějů (bezzsahovosti) v národních parcích “Zákon o ochraně přírody a krajiny” (ZOPK) č. 114/1992 Sb. by podle mého názoru byl další devalvační útok na již tak těžce zkoušenou ochranu přírody. Ještě není vypořádaný případný dopad novely stavebního zákona na ZOPK (o níž nevíme pořádně jestli platí nebo ne). V chráněných krajinných oblastech (CHKO) je možné vystavět dálnici (Litovelské Pomoraví, České středohoří) nebo černé stavby, například v Budyni nad Ohří (přírodní park Dolní Poohří), v Červenohorském sedle (CHKO Jeseníky), v Řehlovicích (CHKO České středohoří) nebo agresivní Jiří Bárta Lausecker postavil domek bez povolení v Hojsově Stráži (CHKO Šumava, I. zóna):
Nebo rovnou v národním parku: Knížecí Pláně, stavitel Rychecký a starší případy na Modravě (architekt Hodan), “farmy” Horská Kvilda, Vilémov na Kvildě. Znovu a znovu zkouší legálně Správu NP i CHKO budovatelé, kteří chtějí bydlet nebo “sportovat” ve třetí zóně parku (Hrádky u Srní, lanovka Samoty v Železné Rudě) nebo v první a druhé zóně CHKO (Zadov, Studenec, Zdíkov, Pamferova Huť, Zátoň, Račí, Řasnice, Borová Lada). Resorty a apartmány na levém břehu Lipna (plus plány na další) již existují a dokonce s posvěcením Správy CHKO. Územní plán Borové Lady umožňuje postavit v prázdném místě Černá Lada tzv. smíšené bydlení na cca 11 parcelách (II. zóna CHKO) navzdory ZOPK, § 26, odstavce f, kde je výslovně zakázáno stavět sídelní útvary. Zničení bývalé první zóny, dnes klidového území “Pěnivý potok” v národním šumavském parku těžbou dřeva, pachatel Kašperskohorské městské lesy s.r.o. Případ rozhledny na Králickém Sněžníku, kde nepomohl ani statut “Národní přírodní rezervace z obou stran státní hranice a ani Natura 2000. V přírodním parku “Králický Sněžník”, na hranici přírodní rezervace je vystavěn lunapark Sky walk a Sky bridge…
Stupňuje se množství, náročnost a agresivita turistů pohybujících se v chráněných územích bez možnosti legislativního omezení (například případ elektromobility)
Rok 2023
V květnu poslaly tři osoby, Milan Dařina za obce NP České Švýcarsko, Jiřina Králiková za obce NP Šumava a Iveta Kohoutová za obce Křivoklátska “Prohlášení obcí” vydané na základě údajné katastrofy v NP České Švýcarsko. “Prohlášení” odeslali na výbor pro životní prostředí Poslanecké sněmovny ČR a výbor pro územnír rozvoj, veřejnou správu a živorní prostředí Senátu ČR.
“Prohlášení obcí” je nehezké čtení, v podstatě jde o snahu nějak zrušit pracně dosažený “Status Quo” národních parků ČR. Otázka je jakou váhu toto prohlášení může mít. Za Šumavu vím, že např. dnes Kvilda, po změně zastupitelstva s Králíkovou určitě nesouhlasí, stejně tak dlouhodobě Želnava nebo Prášily. Zdá se že i Rejštejn po volbách mění směr. Nejistý je dnešní postoj Modravy. To z pohledu šumavských obcí není málo.
Hasiči směřují k tomu, že budou lesní požáry v nepřístupném terénu přece jen hasit víc ze vzduchu. Otázka je jak zamýšlí ředitel hasičského záchranného sboru Ing. Vladimír Vlček vymezit kvadranty, kde by v bezzásahovém území měly být odstupové komunikace, aby se požár nepřenesl z jedné strany na druhou a upravit kvůli tomu ZOPK.
Do návrhu kvadrantování bezzásahových zón se již vložil osobitě dobře nám známý ředitel Duchovní komunity Petr Martan příspěvkem do Parlamentu ČR tímto způsobem:
Stanovení „Požárního lesního úseku“ o velikosti asi 10 ha. Každý „Požární lesní úsek“ by měl mít zajištěn volný přístup pro terénní požární vozidlo.
Stanovení „Protipožárního lesního pásu“ (území bez stojících a ležících stromů) o šíři 150 m, který oddělí lesní komplex o rozloze 200 ha od dalšího lesa.
Vybudování nádrže s vodou v požární kvalitě o obsahu min. 50 000 litrů vody, na každých 1000 ha převážně lesnatého území. Na každých 500 ha vybudování uvedené nádrže v případě, že v lesích je přítomno více jak 150 suchých stromů na 1 ha, stojících nebo ležících ve stavu nezetlelém a zjevně hořlavém.
Zkusme nápad převést do Šumavy:
V národním parku je momentálně 18 975 ha bez lesnických zásahů. Z toho plyne 1 898 požárních úseků s udržovanou přístupovou cestou, 19 asi plastových nádrží o rozměru 5x5x2 m, v nichž se musí voda nějak doplňovat. K tomu ještě průseky o šířce 150 m s nehořlavým povrchem v uschlém smrkovém lese (doufejme, že po vrstevnicích). Zde by také nádrže byly dvakrát hustěji. Při další rozšiřování přírodní zóny o 16 739 ha by musely také přibývat hasičská opatření podle Martanových návodů. Fragmentace přírodní zóny by byla dokonalá, Martana nelze brát vážně. Celé to zjevně nepasuje s požárními statistikami lesů národního šumavského parku, kdy ani za existence tzv. mrtvého smrkového lesa nebyl zaznamenán zvýšený počet lesních požárů. Dnes již mají vysokohorské smrčiny na většině svého rajonu opět zelenou. Podle studie “Zabezpečení požární ochrany v NPŠ” z roku 2009 má případný požár (zahoření) na svědomí člověk z 98%. Odborníci na hasičskou problematiku navrhli pro park pouze sbor dobrovolných hasičů. Zdá se, že požárnímu klidu by prospělo vyhlášení klidových území (konečně) s omezením člověčího vstupu. Pak, jako bývalý hasič bych jasně, stejně jako Bavoři ve svém parku preferoval hašení ze vzduchu a silně problematické dohašování na zemi bych nechal dobrovolnýcm hasičů s malými terénními vozidly a odpustil bych si nesmyslnou fragmentaci přírodních zón na kterou se chystá vrchní hasič ČR
Jak situace dlouhodobě sleduju, tak vidím zřetelně jedno nepochopení většiny uživatelů civilizovaného světa. Lidu civilizace a samozřejmě i z naší zemičky je nějaká divočina k ničemu, když pominu onu turistiku. Jsou tu ale živí tvorové, kteří nedokážou žít jinde než právě v divočině, velmi zbytkové. Kam se má vrtnout rys, který evidentně není domestikovatelný jak kočka domácí a další a další “předměty”ochrany. Zmíněný rys není závislý na ruském plynu, ale zcela na tom jestli mu milostivě necháme kus divočiny. Otázka, která se nabízí: mají tihleti rysové…nějaká svoje práva na obyčejný život po jejich způsobu?
Zároveň je asi málo zřejmé té většině, že i sebe lépe organizovaný civilizovaný život je bezpodmínečně doslova připnutý k přírodnímu prostředí zeměkoule a nejde tomu uniknout. Ropa, zemní plyn, uhlí, uran… se musí nějak vytěžit ze zemské kůry a to z těžkými dopady na prostředí. “Nadějné” technologie jako elektromobily, soláry i vrtule potřebují mimo jiné např. vzácné zeminy, dolované drasticky v horninách s velmi malým obsahem těchto zemin, standardní elektroauto vyžaduje zhruba šestkrát více surovinových vstupů než konvenční auto (Vesmír č. 4/2022).
S vlastními odpady si nevíme rady…………………………………………………………………………………………………………………………..
A včil mudruj.