Stručná, doplnitelná rekapitulace.
V odvolacím řízení zamítlo MŽP v prosinci 2022 rozhodnutí o sezónním zpřístupnění Luzenského údolí, vydaného státní Pazourkovou Správou NPŠ na žádost Hubeného Správy. Byl to šestý pokus od r. 1989 o otevření přístupu z Březníku k hraničnímu Modrému sloupu:
1) rok 2005 – Správou parku byla vytýčena možnost pochodu omezeného počtu lidí s průvodcem, ale zájem byl příliš veliký a navíc Inspekce životního prostředí ocenila tuto aktivitu Správy pokutou za zanedbání zákonných postupů.
2) rok 2008 až 2009 – Projekt Divoké srdce Evropy nebyl odsouhlasen ani českou, ani bavorskou občinou (pro tetřeva 13 060 ha po obou stranách hranice, veřejnosti přístupné pouze velmi omezeně, jako kompenzace za Modrý sloup), stejně tak neprošlo kompenzační odbagrování cesty Luzenským údolím a uzavření části hraničního chodníku mezi Špičníkem a Roklanem.
3) rok 2009 – Otevřena legální cesta úbočím Špičníku k Modrému sloupu mimo první zóny na dobu dvou let, přesto s výskytem tetřeva. Trasa byla dál nelegálně používána, ale vzhledem k náročnosti sporadicky.
4) rok 2013 – Mánkova Správa spolu se svojí „nezávislou“ státní Braunovou Správou otevřela stezku, ale nedodržela zákonnou podmínku – ověření otevření procesem EIA (Obě Správy o této podmínce musely dopředu vědět, Mánkovci to zřejmě zkusili obejít) a na podnět Okrašlovacího spolku Zdíkovska a České ornitologické společnosti soud oprávněně rozhodnutí Mánkovy a Braunovy Správy zrušil. Neuspěla ani kasační stížnost na neotevření stezky, kterou kupodivu podalo Ministerstvo životního prostředí (Chalupa nebo Podivínský)
5) rok 2019 – Dolejšího státní Správa, ta „nezávislá“ zamítla návrh Hubeného Správy na zpřístupnění Modrého sloupu a Střeleckého průsmyku s tímto odůvodněním: nebyl prokázán převažující veřejný zájem nad veřejným zájmem ochrany přírody (tetřev, rys…) a navržené kompenzace nepřesahovaly rámec standardních opatření Natury 2000 a zákona o ochraně přírody jak by správně měly.
6) rok 2022 – Zatím poslední pokus Hubeného Správy skončil až v odvolacím kole, kdy Ministerstvo životního prostředí zamítlo rozhodnutí „nezávislé“ Pazourkovy státní Správy a mimo jiné potvrdilo vývody „nezávislé“ Dolejšího státní Správy z roku 2019 a tří spolků (které odvolání iniciovaly) ohledně stanovení kompenzačních opatření.
Do poslední tiskovky NPŠ se nevešlo, že Pazourkova Správa měla také v textu rozhodnutí právnické chyby takového charakteru, že samotné stačily na zamítnutí rozhodnutí.
Podle téže tiskovky by nemělo v budoucnosti dojít k dalším snahám ze strany parku cestu ikonickým šumavským údolím navrhovat. Velká otázka je, jak s tímto stavem smíří turistický průmysl. S tím úzce souvisí sestavení klidových území. Musím předpokládat, že navržený rozsah klidovek bude včetně oněch kompenzačních 3 381 ha, to jest 14 921 ha. Dají se předpokládat soudní pře.
Kromě emocemi nabitého popsaného papíru i virtuálního prostoru, plamenných proslovů, naschválů se událo také toto:
V první půli r. 2014 povolila Mánkova a Braunova Správa průchod Luzenským údolím 150 turistům, ale pro vlastní chyby bylo rozhodnutí v odvolacím řízení zrušeno na popud tří nestátních neziskových organizací, účastníků správního řízení.
Došlo i nepovolený výlet v r. 2015 o síle 250 turistů, organizovaný spolkem „Otevřená Šumava“. Akce byla oceněna platnou pokutou 100 000 Kč se soudními dohrami.
Iluzí je nezávislost státní Správy NPŠ (momentálně je to útvar „Odbor ochrany složek přírody NP Šumava“, vedený Mgr. Martinem Pazourkem) na vlastní Správě NPŠ, vedené ředitelem. Je to skutečně nepřehledné, jak je to s tou nezávislostí, je-li Pazourek podřízený řediteli Hubenému. Stejně tak to bylo i v minulosti. Proto mám vždy v textu u slova „nezávislý“ úvozovky.
Soudní pře v neprospěch Správy NPŠ v kauze Zhůří i Modrého sloupu a dalších opravňují k úvaze, že Správa by měla mít na své straně co nejkvalitnějí právníky a pokud možno zaměstnané přímo v organizaci