Jistým znamením doby je, že v řadě případů jsou orgánem ochrany přírody více správní soudy všech stupňů než orgány vyjmenované v Zákonu o ochraně přírody a krajiny (ZOPK):
Obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, Agentura ochrany přírody, správy národních parků, Česká inspekce životního prostředí, Ministerstvo životního prostředí, újezdní úřady a Ministerstvo obrany.
Názor potvrzují příklady ze Šumavy (nejen) a nejnověji i z Křivoklátska, kde národní park (NP) ještě ani není vyhlášen.
Jsou lidé a organizace nesmířené s velikostí, režimem šumavského národního parku a i s jeho celkovou existencí. Zmizí kdy názory těchto lidí a organizací? To jsou hlavní důvody, proč všechny tři základní prvky národního parku byly a stále jsou prověřovány správními soudy různých instancí.
*„Zonace“ byla neúspěšně soudně napadena Jihočeským krajem v roce 2020, kasační stížnost byla odmítnuta v roce 2021. Další pokračování zajistil spolek „Hnutí život“ a dvě fyzické osoby ústavní stížností, která byla v roce 2022 také zamítnuta.
*„Zásady péče“ mají na krku žalobu spolku „Hnutí život“. Spor trvá, protože stěžovatelům byla uznána kasační stížnost a věc byla vrácena městskému soudu v Praze k novému projednání.
*„Opatření obecné povahy“ podle § 64 ZOPK z podzimu roku 2023 (přechodně nahrazující vyhlášení klidových území podle § 17 ZOPK) je napadáno již známým RNDr. Václavem Řezníčkem u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Po prohře pokračuje Řezníček kasační stížností, dosud nevyřízenou. Možná s tímto případem souvisí váhání ministerstva životního prostředí s vyhlašování těch „pravých“ klidových území.
Další parkový přehled je pestrý:
* RNDr. Václav Řezníček v r. 2010 pomocí Nejvyššího správního soudu zrušil opatření obecné povahy omezující klidovými územími pohyb lidí na 10% plochy NP.
* Okrašlovací spolek Zdíkovska prohrál spor o možném počtu lodí splouvajících Teplou Vltavu versus perlorodka.
* Rok 2013: Potvrzení Nejvyšším správním soudem Bursíkových 30% bezzásahovosti po orkánu Kyrill.
* Vleklé soudy s blokádníky v lokalitě Na Ztraceném.
* Nejvyšší soud v r. 2015 zrušil Mánkův plán péče NP.
* Zamítnuta žaloba Okrašlovacího spolku Zdíkovska na zásady územního rozvoje Jihočeského kraje (lanovka Hraničník).
* Ústavní soud v r. 2018 odmítl senátní návrh zrušení novely ZOPK týkající se národních parků.
* Ústavní stížnost RNDr. Václava Řezníčka na nemožnost jezdit na kole po NP kde se mu chce. Zamítnuta v roce 2020.
* Nejvyšší právní soud zamítl kasační stížnost „Krajského ředitelství Hasičského záchranného sboru Plzeňského kraje“ ve věci požární ochrany na území NP, rok 2022
* Soudní spory Marková versus Kidlmann, Hruška a později na stejné téma Veleba versus Kidlmann, Hruška, Šantrůčková, všechno v souvislosti z šumavskými výzkumy.
* Městské lesy Volary žalují Správu NP o poskytnutí finančního příspěvku na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity, spor dospěl až k Nejvyššímu správnímu soudu v neprospěch Volar.
* Modrý sloup má také svou soudní historii:
Správa prohrála v r. 2013 spor s Okrašlovacím spolkem Zdíkovska a spolek Otevřená Šumava musel rozsudkem zaplatit pokutu za nelegální pochod k Modrému sloupu v r. 2015.
Samozřejmě existují majitelé pozemků, kteří by rádi rekreovali své organismy uprostřed nenarušné přírody pomocí rozličných staveb jak na území národního parku (NP), tak v chráněné krajinné oblasti (CHKO).
V NP lze soukromě (stálé bydlení, rekreační objekt) stavět pouze ve čtvrté zóně, ale jen v zastavěném území nebo na zastavitelných plochách podle schváleného územního plánu (ÚP). Přesto jsou pokusy prolomit uznanou zonaci i platné ÚP.
* Do přední řady stavím kauzu s Romanem Kreuzigerem starším.
(podrobně v článku „Zhůří u Rejštejna: stručný přehled“) na webu Šumava X.
Jedno si z případu odnáším:
Přestože RK vyhrál na Zhůří své soudy a Správa jiné na Zhůří prohrála a pozemky měl ve čtvrté zóně na zastavitelném místě (díky územnímu plánu Města Rejštejn, který byl kupodivu schválený nezákonně), nakonec stejně stavět nemohl a nemůže, protože ztroskotal v procesu EIA na nemožnosti prokázat veřejný zájem na jeho stavbách na jeho soukromém zhůřském pozemku, kde převažuje veřejný zájem na ochraně zdejší přírody. Dnešní, nakonec pro přírodu kladný výsledek letitých sporů je, že pozemky Kreuziger směnil se Správou ze Zhůří za nemovitosti na Horské Kvildě
* Zajímavý je případ z Horních Hrádků u Srní, kdy hlavní aktéři nejprve chtěli postavit rodinný domek, ale v když v soudních sporech neuspěli, chtějí na stejném místě sestavit „seník“, vše ve třetí zóně NP. Případ není u zdaleka konce.
Ani „Chráněná krajinná oblast Šumava“ (CHKO) není ušetřena.
* Odpudivý je případ Jiřího Bárty-Lauseckera, který se přesně trefuje do zlatého českého stavebního pravidla: nejsnadněji se buduje bez stavebního povolení. Domek snů si vystavěl v I. zóně CHKO na základech bývalé skautské chaty Dakota v Hojsově Stráži bez povolení jak Správy CHKO, tak příslušného stavebního úřadu. Případ skončil u soudů prohrami stavitele od pokut až po příkaz k odstranění stavby. Jeho právník vykoumal převod Bártovy černé stavby do svěřenského fondu, což je soubor majetku bez právní subjektivity. Stručně: Bárta nic nemá a nemůže to nic bourat. Fond má právní způsobilost na úrovni nezletilého občana a nemůže tedy vystupovat v právním jednání, činit právní úkony, vystupovat v řízení před soudem, čili také nic.
* Napadení strážců NP na Železnorudsku skončilo soudem vyměřenou pokutou, obviněný Bárta-Lasecker (nelegální stavitel z Hojsovy Stráže)
* Nádrž a odběr vody na černo, stavitel Heckel, opět z Hojsovy Stráže, má také své soudní pře.
* Až soud potvrdil, že na Zadově, v II. zóně CHKO nelze postavit rodinný domek.
V řadě případů, kdy jde o druhé a třetí zóny, v podstatě nezastavitelné (kromě např. staveb pro zemědělskou činnost), jdou potenciální stavitelé do správních řízení rovnou vyzbrojeni právníky.
* Soudní zamítnutí rozšíření silnice na Zadní Zvonkovou uznaním kasační stížnosti z r. 2024
Ve sporech, budiž zdůrazněno, jde o přírodu versus nároky lidí, i když je to podivné – lidi jsou přece součástí přírody.
Soudy nemají svoje vlastní přírodoznalé experty, šikovní právníci využívají procesních chyb nebo nepřesností v zákonech (případ Kreuziger: zpochybnění pojmů “sídelní útvar”, “zastavěná plocha”), takže zpravidla ve sporech vedených na úrovni soudů nejde o věcný obsah (ochrana přírody), ale o posuzování procesní správnosti konkrétních rozhodnutí orgánů ochrany přírody a o vítězství lidské klientely ať z jedné nebo druhé strany sporů.
Soudí se kde co a kde kdo, řízení jsou zdlouhavá a to logicky budí nejistotu prvoinstančních orgánů ochrany přírody. Když už je rozhodnuto ve prospěch přírody, vytvořeny judikáty, trvání výsledků není zaručeno. Zákony se mění neustále, „kreativní“ poslanci obou parlamentních komor ruší účinnost pracně vytvořených judikátů (viz např. „Stavební zákon“ versus ZOPK).
Momentálně takhle doslova hrozí vládní návrh novely ZOPK k založení NP Křivoklátsko, veze sebou totiž nové protipožární směrnice, změny druhové ochrany, změnu ve fungování rad NP (rozčlenění na regionální a vědeckou sekci), vedoucí Úřadu vlády ČR požaduje dílčí změny posouvající zákonné vymezení účelu a cílů národních parků více k jejich turistickému využívání…a ještě k tomu obě parlamentní komory.
Detailněji zde: https://odok.cz/portal/veklep/material/ALBSD4C94UKA/