Ministerstvo životního prostředí (MŽP) v čele s dosluhujícím Petrem Hladíkem se k šumavským klidovovkám chová nepochopitelně. Vyhlašování klidových území začalo až 8.9.2025 vyvěšením oznámení na úřední desce MŽP, dotčených obcí a krajů. Je to víc než osm roků, kdy se pojem klidových území dostal do Zákona o ochraně krajiny a přírody (ZOPK). Kladné hlasování Rady NPŠ o návrhu klidovek po nekonečných jednáních bylo z února 2024 a od června 2024 byl k dispozici na MŽP upravený návrh klidovek. NPŠ je poslední národní park bez klidových území podle platné verze ZOPK. Vyhlašování začalo, ale jen na segmentu v OOP nazvaném „Prášilsko-Modravský hřeben a slatě“ Pro tento segment momentálně platí nouzové „Opatření obecné povahy“podle §64 ZOPK z roku 2023 .
Není vůbec jasné, jestli po vyhlášení pouhé části klidových území podle §17 ZOPK ze sedmi na Šumavě navržených je dál možný souběh „klidovek“ v místech bývalých prvních zón a nových „klidovek“ podle §17 ZOPK. Teoreticky může nastat situace, že projednáváním kupříkladu neprojde klidové území tetřeva hlušce v oblasti mezi Plechým a Třístoličníkem. Co by bylo potom, platila by dál provizorní klidovka v hranicích původní první zóny „Trojmezenský prales“ nebo by se muselo postupovat podle §64 ZOPK, aby tetřev měl jakžtakž zaručený svůj klid?
Přitom: Zásadní pro konečné schválení je kladný výrok většiny Rady, kdy byli vypořádáni velcí šumavští hráči – obce, kraje, místní podnikatelé.
U váhání ohledně Prášilsko-Modravského hřebenu a slatí je možné, že pozadí tvoří letitá hra „Modrý sloup“. Poslední kolečko vyjednávání o zpřístupnění turistům ukázalo zajímavou věc. Stezka má vést jádrovým územím tetřeva hlušce, pořád kriticky ohroženého ptáka. Navrhovaná šumavská klidová území nepokrývají ani polovinu tetřeví jádrové domoviny. Provoz na stezce by rozdělil svými rušivými vlivy jádrové území tetřeva v místě kde na sebe mohou navazovat populace ptáků z Mokrůvek, Špičníku s Blatným vrchem a bavorských ptáků. Naturová hodnocení vlivu potenciální stezky na „předměty“ ochrany zatím vždy končila hodnotou -2. Obrat nastal letos.
Manželé Volfovi na podnět Hubeného Správy NPŠ vypracovali „Oznámení záměru „Sezónní regulované zpřístupnění stezky Luzenským údolím“ se závěrem o hodnotě -1, který připouští za určitých podmínek pohyb turistů od Březníku po Modrý Sloup a zpět.
K výsledku: Podstatné podle mého názoru je to, že skutečný počet tetřevů není znám, ale je pouze odhadován statistickými metodami a to ještě s rozdíly v odhadech. Jde o 13 různých metodik a rozdíly jsou značné (viz strana 25 „Přeshraniční mapování lesních ekosystémů–cesta ke společnému managementu NP Šumava a NP Bavorský les“ z let 2014-2020, autoři Vondrka, Červenka, Rösner) Je to takto: minimální odhad 384, maximální odhad 968, rozdíl 584, čili nejistota ohledně skutečného počtu ptáků velmi silná. Nejsou zřejmě dobře známy ani počty tetřevích slepic, viz Jakub Hruška: „Tetřevů na Šumavě přibývá“, Vesmír, červenec a srpen 2025, str. 474 a 476. Nejistota kolem skutečného počtu ptáků je tím silnější.
S výsledky monitoringu po roce 2020 se zřejmě neuvažovalo, v použité literatuře to není uvedeno.
Autoři provedli pouhých 6 jednodenních terénních šetření navrhované stezky.
Jednou z podmínek provozu stezky je schválení klidovek podle §17 ZOPK . Ve zveřejněném OOP podle §17 ZOPK z 8.9.2025 není v Luzenském údolí stezka k Modrému Sloupu vyhrazena.
Manželé Volfovi nerespektovali odborná doporučení konkrétních opatření pro podporu tetřeva hlušce, viz „Přeshraniční mapování lesních ekosystémů–cesta ke společnému managementu NP Šumava a NP Bavorský les“,str. 58 :
Z proběhlých populačně genetických analýz vyplývá nutnost ochrany populace tetřeva hlušce jako celku, tzn. i v oblastech mimo národní parky. Počty jedinců zaznamenané pouze na území obou NP nedosahují početnosti zaručující dlouhodobé přežití (Grimm & Storch 2000). Tato minimální početnost byla stanovena na 470 – 500 jedinců. Důraz na ochranu tetřeva hlušce je nutno klást na všech lokalitách jeho výskytu a chránit i biotopy potenciálně vhodné. Pro ochranu tetřeva hlušce v území doporučujeme zejména:
— Snížení stresového zatížení v důsledku rušení
— Omezení fragmentace liniovými bariérami
— Usměrnit pohyb návštěvníků a jiných rušivých vlivů tak, aby byl vyloučen negativní vliv na populaci a vyloučen zábor potenciálních, vhodných biotopů (i přes aktuální absenci druhu)
— Vyhlášení velkoplošných klidových území s vyloučením vstupu veřejnosti v jádrových částech výskytu
Omezujících podmínek v „Oznámení“ je sice dost, ale vyvstanou nové rušivé vlivy. Například pravděpodobné zaokruhování výletu neukázněných turistů zpět na Březník přes Mokrůvky a snaha obejít denní časové omezení (10:00 – 17:00) před nebo po povoleném limitu. Protože jsme v Čechách, kde nedodržování zákonů, předpisů, zákazů, směrnic…je národním sportem. Zvýší se nutně počty stráže přírody a její přítomnost v lokalitě od 6:00 do 22:00. Stráž bude určitě chybět na jiných exponovaných lokalitách. Stálý monitoring, probíhající hlavně v zimě je silný rušivý efekt.
Veřejnost je matena tiskovými zprávami Správy parku o počtu tetřevů a o možném provozu stezky již v letošním roce. Ale: Nejsou vyhlášena klidová území, chybí stavební povolení na povalový chodník a vyhrazení stezky. To znamená nová správní řízení. Z připomínek k „Oznámení záměru „Sezónní regulované zpřístupnění stezky Luzenským údolím“ (PLK2081_vyjadreni.pdf) plyne, že spokojený není nikdo a to naznačuje vleklost nově navazujících správních řízení.
Osobně to vidím tak, že „Národní park Šumava“ byl při svém vzniku potenciálně nejlepším kouskem českých zemí, umožňující jakž takž přirozený život přítomné fauny a flóry. Postupem doby se z území ukusuje jednak vlivem řekl bych obřího tlaku na vznik staveb rekreačního charakteru, často v úvodních řízeních maskovaných jako rozličné ekofarmy. Stavby se souhlasy Správy (soví, jelení, rysí a vlčí výběhy). Dalším ukrajovačem je vysoká návštěvnost, která v území nikdy v minulosti nebyla. Nelze zakázat elekropřibližovadla. Atrakce jako lyžařské skimaratony a tak dál. Nadcházející volby do parlamentu ČR a nový ministr životního prostředí mohou taky silně ovlivnit politikum „Modrý Sloup“ a chráněná území vůbec. Naděje na osobnosti v čele MŽP jako byli Moldan, Dejmal, Bursík nebo Miko jsou v nedohlednu.
Dát zelenou průchodu Luzenským údolím k Modrému Sloupu nepovažuju za dobrý krok.